Belgický frank
Belgický frank byl oficiální měnou
Belgického království (zkráceně Belgie) 1832 - 1999/2002, kdy byl nahrazen
eurem.
Jedna
setina franku se nazývala
centime.
Historie a status měny
Belgický frank byl zaveden roku
1832 jako státní měna Belgického království těsně po procesu jeho vzniku Belgickou revolucí (1830 - 1831), v níž se Belgické království vydělilo ze Spojeného království Nizozemského. V roce
1865 vytvořilo
Belgické království spolu s Druhým Francouzským císařstvím, Italským královstvím a Švýcarskem Latinskou měnovou unii (k té se v roce
1868 přidaly Španělské království a Řecké království a v roce
1889 se přidaly Rumunské království, Srbské království, Bulharské knížectví, Venezuela a San Marino), která spočívala ve stanovení obsahu
stříbra v jedné minci každé členské národní měny na
4,5 gramu, případně obsahu
zlata v jedné minci každé členské národní měny na
0,290322 gramu, zároveň součástí dohody byla vzájemná
volná směnitelnost všech členských měn, u mincí s normovaným obsahem drahého kovu tedy vždy v poměru
1:1. Latinská měnová unie byla rozpuštěna roku
1927.
Belgie a sousední Lucembursko spolu spolupracují v rámci
Belgicko-lucemburské ekonomické unie. Jejich měny
- belgický a lucemburský frank - byly mezi lety
1922 a 1999 (s výjimkou období mezi 1935 a 1944) pevně propojené
v paritním kursu
1:1. De iure bylo tedy možno používat belgické franky na lucemburském území a naopak, v praxi však obchodníci občas odmítali přijímat měnu sousedního státu.
Mince a bankovky
Posledními mincemi belgického franku před zavedením eura byly mince o hodnotách 1, 5, 20 a 50 franků.
Mince Léopolda III., které jsou ve sbírce zde.
Mince Baudoina I., které jsou ve sbírce zde.
Bankovky byly vydány v hodnotách 100, 200, 500, 1 000, 2 000 a 10 000 franků. Bankovky franku lze vyměnit
u Národní belgické banky za euro bez časového omezení.
Bankovky, které jsou ve sbírce zde.
Mince a bankovky belgického franku přestaly obíhat 28. února 2002.