Rakousko-uherský zlatý
Rakouský zlatý, od roku
1867 rakousko-uherský zlatý nebo též
zlatka,
florin či
gulden byla měna používaná v letech
1754 až 1892 na území
Habsburské monarchie včetně českých zemí a později Rakouského císařství a Rakousko-Uherska. Německý název Gulden se používal na rakouských bankovkách, na mincích byl vyražen nápis FL. Maďarský název forint se používal jak na mincích, tak na bankovkách.
Rakousko-uherský florin byl roku
1892 nahrazen
rakousko-uherskou korunou v poměru
1 florin = 2 koruny.
Roku
1857 byl mezi Německem a Rakousko-Uherskem vytvořen
celní spolek a váhovým etalonem pro mincovní řád byla namísto kolínské marky stanovena celní libra odpovídající 500 gramům. Byl definován tzv.
spolkový tolar (Vereinsthaler) ryzosti 900/1000 s obsahem 16⅔ gramu čistého stříbra, odpovídající ražbě 30 tolarů z jedné libry stříbra. Tato hmotnost představovala o něco méně než 1,5násobek obsahu stříbra v původním florinu. Poté Rakousko-Uhersko přijalo nový standard a florin obsahoval přesně 2/3 množství stříbra ve spolkovém tolaru, tedy ražbě 45 florinům z jedné libry stříbra. To vyvolalo devalvaci mince o 4,97 %. Hmotnost byla 12,345 g o ryzosti 900/1000, tedy 11,11 g stříbra. Průměr byl 29 mm.
Rakousko-Uhersko ve stejné době přistoupilo k
decimalizaci své měny a vytvořilo nový systém o
100 krejcarech = 1 florin a 1½ florinu = 1 spolkový tolar.
Když bylo Rakousko roku
1866 poraženo Pruskem, vystoupilo z Německé celní unie a roku 1867 se přidružilo k Latinské měnové unii. Z toho důvodu byly emitovány zlaté mince s hodnotou 8 a 4 floriny, jež odpovídaly mincím 20 a 10 lir/franků.
Floriny byly raženy Habsburky v
Království lombardsko-benátském v Benátkách Františkem I. v letech 1822 až 1827 a císařem Františkem Josefem I. v letech 1857 až 1865 a také v
Miláně v letech 1858 a 1859.